Den dětí - Čavisov 19. 5. 2007

Vážení erdelí přátele,

říká se, že lína pusa je holé neštěstí, ale v průběhu letošního května jsem si uvědomil, že ještě hůř je na tom ten, který neumí udržet svá ústa na uzdě.

Vím, co píšu, neboť asi patřím mezi ně.

Pokud jde o erdely, tak o nich hovořím, kde to jde, a to i v práci. Takže jsem zde tak dlouho mluvil o jejich eleganci, inteligenci a kráse, až jsem dostal pozvání, abych předvedl, co umějí, na „Dni dětí“ v Čavisově.

Snadno se slíbí a musím s radostí konstatovat, že se i snadno splní za situace, když kolem sebe máte spoustu stejně „postižených“. Stačilo provést pár neformálních kontaktů a team AT byl kompletní.

Všichni, tj. rodina Beničkova s Benym a Etorrem, Šárka Vavrošová s Edwardem, manželé Szopovi s Belindou a pan Funiok s dvěma kluky a Elisou, jsme se šťastně shledali na místním sportovním zařízení.

V mezidobí, než jsme se dostali do programu, jsme sledovali, jak se mladí Funioci vydali plnit úkoly do „Pohádkové lesa“.

Přiznám se, že v momentě, kdy jsme byli vyzváni, abychom se předvedli, by se ve mně krve nedořezal.

Ptáte se proč?

Z jednoduchého důvodu. Měl jsem vést předvádění poslušnosti za situace, kdy v prostoru bylo kolem 100 dětí a já dělal náhradníka za Ivu Královou, která musela být doma, protože Odrinka čekala rodinu.

Musím poděkovat všem, že celé předvedení zvládli na jedničku. Páničkové dávali přesné povely a jejich miláčci, jak mi pak řekli, je k jejich vlastnímu překvapení vždy napoprvé poslechli.

Asi se v praxi ukázalo, že platí nám známe heslo „Kynologie je dřina“, ale když se to dělá poctivě, výsledky se dostaví.

Nutno konstatovat, že jsme se asi líbili, když vycházím z nádherného potlesku, který odměnil naše vystoupení, ale i z toho, jak děti za pejsky chodily a jakou radost měly z předaných diplomů na památku se setkání s erdely.

Skončili jsme vystoupení, vychutnávali si poskytnuté občerstvení a malí Funioci pořád nikde. K radosti všech a především p. Funioka se přece jen vrátili. Oči navrch hlavy a doma mamince ještě dvě hodiny vykládali, co všechny dělali v Pohádkovém lese a jak byli za to odměněni.

Loučili jsme se s pocitem, že jsme dobře reprezentovali naše plemeno, které ukázalo, že je takové, o jakém jsem mluvil.

Ovšem největší radost jsem měl z toho, jak se pobyt v Čavisově líbil klukům Funiokovým, vždyť to byl Den dětí.

O skutečnosti, že jsme správně „ujetá parta", svědčí i to, že nás průběžně, jak si vedeme, kontrolovala nejen naše „máma“ Iva Králová, ale i další skvělí přátele erdeláři manželé Fialovi, kteří museli plnit rodinné povinnosti.

Závěrem patří mé poděkování všem, kteří se na zdárném průběhu podíleli a věnovali svůj volný čas dětem a našim čtyřnohým miláčkům.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Archiv