Výlet na Kozubovou

 


Kozubová, ach Kozubová…

Ano, to si říkám dnes a přemýšlím nad tím co ještě budu muset všechno vykonat, abych se stal tím správným erdelím mužem?

Proč se takto vyjadřuji?

Ze zcela prostého důvodu, který spočívá v tom, že před loňskými svátky ve dnech 6. a 7. července se mi ještě podařilo mé erdeli přátele přemluvit, abychom v rámci kolektivní socializace našich čtyřnohých miláčku místo na Kozubovou uskutečnili výlet po stopách Leoše Janáčka na Hukvaldy. Byla to milá a příjemná vycházka.

Letos, když se připravoval plán činnosti, tak jsem již rezignoval a proti plánovanému výstupu na Kozubovou již vůbec neprotestoval. Asi jsem učinil dobře, vždyť nejde jen o mě, ale také o ostatní zdatnější páníčky a především šlo o zkoušku odolnosti našich pejsků. Pokud bych měl porovnávat výsledek těchto dvou základních kategorií účastníků, tak jak jsem situaci ze svého postavení na zadním voji postupujících vpřed viděl, tak že zcela přesvědčivě zvítězili pejskové.

Na úvod nutno pochválit všechny přítomné, kteří na místo srazu u benzinové stanice „Slovnaft“ v Bystřici dorazili v čase stanoveném tj. Jiřího Fidzinského, manžele Szopovi s Belindou, manželé Funiokovy s Ellisou a jejich věrné společníky- synátory, kteří byli po celou dobu výletu plni elánu a pohybu. Dále jde o manžele Beničkovy se seniorem Benym a juniorem Etorrem a jejich již odrostlým dorostem v podání syna Radima a jeho Lenky. Včas na místě byla i sl. Wojnarová se svým Edmondem. Byli jsme skoro všichni, ale pořád do plného počtu nám scházely p. Vavrošová a Králová, které k naší radosti nakonec s malým zpožděním dorazily a to v doprovodu Dwighta, Bosse a seniorkou Henrietkou.

Kolona aut se vydala do výchozího místa nástupu na Koubovou tj. do Košařiska a to pod odborným velením manželů Szopových. Zde Péťa Szopa,co by znalec místních poměrů udal směr výstupu a skupina vyráží vpřed. Stačila jen malá chvilka a koukám se kde jsou? Ano, již je vidím plní smíchu s ústy plných malin a borůvek mě zdraví, když je konečně „dojdu“.

Mám aklimatizační potíže jako při výstupu na osmitisícovku, ale nevzdávám to jdu statečně a houževnatě vpřed. Kupředu a nevzdát to mě žene hlas Jirky Fidzinského, který se pravidelně pohybuje na špici našeho peletónu.

Postupně chytám druhý dech a vedle toho stačím pozorovat, jak se s náročností výstupu vyrovnávají i erdelové. Jedním slovem skvěle. Ti kteří jsou na volno zkoumají terén, vzájemně spolu dovádějí a kupodivu se ke svým páníčkům na jejich zavolání vracejí zpět. Někteří z nich plní i úlohu tahače a páníčkové jsou jim za to vděčni.

Najednou, jako by z ničeho nic je tu překvapení o kterém hovořili manželé Szopovi. Vlevo ve směru našeho výstupu se objevuje kouzelný „Seník“, který je ve skutečnosti Lesnickou chatou a zde nám tito toto překvapení odkryli a bylo jedinečné. Kouzelný výhled do údolí Těšínských Beskyd, který byl podpořen skvělým pohoštěním a jejich vstřícnosti při zabezpečováni nás uondaných poutníků.

Skvěle jsme si odpočali a nabrali sil na zbytek cesty. Na vrchol Koubové jsme dorazili všichni ve zdraví a výstup jsme ukončili focením u kapličky Sv. Anny. Ve zdejší restauraci jsme si dali drobné občerstvení a vydali se na cestu zpět k civilizaci. Na parkovišti jsme našli v pořádku naše automobilové miláčky. Zvolali jsme třikrát zdar našemu podle mého názoru opravdu zdařilému výletu, s tím že někteří se potkají 4. 8. na krajské výstavě v Ostravě a většina pak na „Dovolené s AT 2007“.

Jsem rád, že jsme prima parta, která se umí dobře pobavit a v průběhu výstupu se ukázalo, že i pomoci v situaci, když to někdo potřebuje.

Zapsal: „Ten, který to přežil“


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Archiv