Liška

 

Probudila jsem se zpocená. Zdál se mi sen o upírech a vlkodlacích. Příšery ve snu skučely tak, že mi tuhla krev, ježily se mi všechny chlupy a naskakovaly pupence na kůži. Ale naprostý děs se mne zmocnil, když jsem si uvědomila, že už nespím a ty skřeky opravdu slyším. Chvíli jsem naslouchala, jestli nemám halucinace. Ale ne! Nebylo to štěkání ani vytí ani chrčení – prostě něco mezi tím a hlavně to byl notně strašidelný zvuk. Do toho rozzlobeně štěkala erdelka Bára. Ale ne dlouho. Za chvíli ztichla. Bydlíme na samotě obklopené překrásnou divokou krajinou, která učarovala i francouzskému režisérovi Lucu Bessonovi natolik, že ji zvolil pro svůj film o Johance z Arku. O to se mi ale všechno zdálo ještě hrozivější.
Probudila jsem manžela. „Proboha, co to je! Něco takového jsem v životě neslyšel,“ vyskočil vylekaně z postele. Chvilku se snažil z okna ve tmě rozeznat onu záhadně skučící bytost a pak se rozhodl. „Půjdeme se podívat. Upíři a strašidla snad nejsou,“ vzal do ruky deštník a odvážně vyšel do tmy. Já bojácně za ním, rovněž vyzbrojená deštníkem. (Nic jiného nebylo zrovna po ruce.)
Erdelka Bára k nám tiše přiběhla a hned zase odběhla. Pak opět přišla a zase zmizela ve tmě. „Asi chce, ať jdeme za ní,“ špitla jsem. „Myslíš,“ pochyboval manžel. Nicméně opatrně s napřaženým deštníkem vykročil za psem. Fena najednou ostře vyštěkla a vrhla se k velké nádrži na vodu. Zpod nádrže vyběhlo nějaké zvíře. Bára po něm chňapla a zatřepala s ním. Pak ho položila na trávu a lehla si vedle své kořisti. „ Podívej, Bára něco má,“ vykřikl muž a už utíkal ke psovi. „ Je to mladá liška a má zlomený vaz,“ volal na mně.
Skřeky, které nás probudily se ale ozývaly stále. To stará liška naříkala pro své ztracené mládě. Tu noc jsme už neusnuli. Matka až do rozednění křičela bolestí kvůli neposlušnému a neopatrnému liščeti. Příhoda na nás velice zapůsobila. Setkali jsme s neúprosnými zákony přírody a se smrtí. A také nás překvapila Bára. Není vycvičená jako lovecký pes. Přesto - tu noc by podle myslivců složila lovecké zkoušky na výbornou.

Marie Babničová